Archiv rubriky: Sport a turistika

Lidé, kteří mají rádi přírodu, se do ní častěji vrací. Nejen na procházky a výlety, ale třeba i na dovolenou. Tito lidé, kteří milují pohodu, klid, a vůni lesa, si pak častěji vybírají ubytování v hotelu, který je umístěn uprostřed lesa. Nádherná rána, dny, ale i večery, kdy si otevřete okno, a do místnosti vám vnikne vůně lesa, v letních měsících i zvuky ptáků, jejich zpěv.

Procházka lesem bývá útěchou pro duši, navozuje klid. Mnoho lidí se do lesa nepodívá roky, žije ve městě, a příroda ho nezajímá. Mnozí lidé ale právě z měst, kteří na přírodu ještě úplně nezapomněli, si ale občas do lesa zajdou, anebo využijí příležitosti v rámci dovolené, a odjedou do lesů. Pak takový hotel je nejlepším řešením. Nemusíte zbytečně jezdit autem do lesa, hledat cestu, máte ho při ruce. Přírodě je přizpůsobeno i menu, protože v takovém hotelu si můžete, pokud je sezóna, dát borůvkové knedlíky, nebo kuřecí maso na houbách, ale třeba i jídla zvěřiny. V takovém hotelu jsou v nabídce jídel i ovocné a různé zeleninové saláty. Kdo má rád trochu nezdravého jídla, může si dát ovocný pohár s nebo bez zmrzliny se šlehačkou, ale ne tou rostlinou, samozřejmě že živočišnou. Případně posypanou grankem nebo najemno strouhanou čokoládou.

Ale i zeleninové saláty mohou být upraveny pro lidi, kteří je moc rádi nejedí. Takový těstovinový salát s majonézou a se zeleninou, upravený nastudeno, velice osvěží v horkých letních dnech. Pro ty, kteří mají rádi maso, stačí na pánvi opéct kousky masa s kořením, ať již vepřového nebo kuřecího, a potom ho smíchat s nakrájenou zeleninou, případně doplnit jogurtem, majonézou nebo zálivkou.

Mnoho lidí chodí do přírody, ale i školky nebo školy pořádají různé výlety do lesa, na louku, do hor. Tyto výlety jsou samozřejmě zdraví prospěšné, a i proto si lidé pořizují různé chaty nebo chalupy u lesa, u rybníka nebo poblíž vesnice. Je to tak, že my lidé, jsme součástí přírody, a příroda k nám patří.

S velkým přílivem lidí, kteří ale pořádají procházky a výlety do lesa, zvýšila se i míra znečištění. Znečištění lesů, polí, luk a rybníků je čím dál horší. Naštěstí vznikají různé spolky, které jezdí do přírody, aby ji pomohli zbavit se všech nečistot. Uspořádají například akci, a vyčistí les, strouhy, pole a další. Vždyť v lese žije spousta zvěře, ale i rostlin, stromů a lesního ovoce. Lesy jsou plíce planety, a tak je musíme co nejvíce opatrovat a šetřit.

Už odmalička se také rodiče a různí vychovatelé a učitelé snaží dětem vštěpit to, jak se mají v přírodě chovat. Pokud jsou v lese, neměly by odhazovat odpadky, neměly by ale ani křičet. Protože hluk je další věc, která ohrožuje zvířata. Zvěř je plachá, ale i lekavá. A tak když v lese lidé nebo děti začnou křičet, může na ně v nejhorším případě zvěř i zaútočit. Lekne se a chce se prostě jenom bránit. I proto bychom měli v lese co nejméně používat mobilní telefon, anebo si alespoň snížit hlasitost vyzvánění. Nikdo by si nepřál, aby na něj při telefonickém rozhovoru vyběhl například divočák. Musíme si uvědomit, že i obyčejné vyzvánění melodie mobilu, může jakékoli zvíře vyplašit. A vyplašené zvíře se chová nepředvídatelně.

Mnoho lidí podniká různé výlety do přírody. I malá děvčata, školou povinná, která bydlí na vesnici nebo jsou na prázdninách u babičky a dědy na vsi, anebo tráví čas v době prázdnin na chatách a chalupách, se často dohodnou, že si zajdou se svými kamarádkami z okolí do lesa na výlet. Je dobré, aby dívky o tomto záměru řekly rodičům či prarodičům, a měly sebou mobilní telefon, kdyby se náhodou ztratili. Maminky jim pak sebou zabalí dobrou svačinu, pití a nějakou dobrůtku. Na svačinu se nejlépe hodí rohlík nebo chleba, mírně namazaný máslem nebo rostlinným tukem, s tvrdým sýrem nebo salámem. Je dobré přibalit kousky mrkve, papriky nebo jablko či hrušku. Ovoce, při kterých se naše ratolesti moc nezamažou. Dobrůtkou může být sušenka.

Do lesa se ale často vypravují i ženy, maminky, které jsou na mateřské dovolené. Domluví se s kamarádkami, vezmou svoje děti a vyrazí s nimi na výlet. Dnes řídí auta hodně žen, a tak se nemusí spoléhat na autobusy nebo na vlaky a mohou si dojet do lesa sami. Respektive na okraj lesa. Určitě je dobré si zabalit sebou jídlo a pití, nejen pro dítě, ale i pro sebe. Dítěti vzít to, co má rádo, nejlépe rohlík, případně piškoty. Dobrá je i přesnídávka nebo jogurt. Nejlepší je vše zabalit do batohu, abyste měli prázdné ruce. Dobré je vzít i nějakou hračku, nebo knížku, která se nezničí, když spadne na zem.

Na výlety se ale vydávají i ženy, které jsou v důchodě. Svolají své kamarádky a vyrazí. Velmi důležité je mít sebou pohodlné boty, oblečení i pokrývku hlavy. Nejlepší je menší batůžek nebo taška přes rameno, kde nesmí chybět pití, jídlo a případně léky.

Horská služba se v posledních letech stává neocenitelnou součástí každého většího zimního střediska. Jaká je však historie této organizace v České republice?

První údaje o organizované záchranné akci máme ze zimy roku 1900. Celá akce se tehdy uskutečnila v Krkonoších. Dalším významným mezníkem v historii horské služby je datum 24. březen roku 1913. V tento den totiž zahynuli v Krkonoších dva běžkaři při závodě v běhu na 50 kilometrů. Šlo o sportovce Bohumila Hanče a jeho kamaráda Václava Vrbatu. Ve velmi nepříznivých podmínkách Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, i když věděl, že může přijít o svůj vlastní život. Tento hrdinný čin byl pak posouzen jako zásadní čin v pomoci člověka člověku v horách. Tento den byl pak vybrán jako Den Horské služby v České republice.

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století dochází k prudkému rozvoji lyžařství v českých zemích. Přibývá i návštěvníků hor, kteří vyjíždění na hory především lyžovat. S větším počtem turistů se však zvyšuje i počet úrazů.

Nejprve byli v poskytování první pomoci v horách školeni místní hasiči. K hasičům se později připojili i členové místních spolků zimních sportů a dobrovolníci z řad místních občanů. Všichni tito pomocníci byli dobrými a zkušenými znalci hor, chybělo jim však jednotné vedení.

Vše se změnilo před zimou v roce 1934. V té době vznikl v Krkonoších první samostatný záchranný sbor, který měl šest oddílů. Jejich práce se osvědčila, takže v květnu roku 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších.

Ostatní záchranářské spolky v jiných oblastech republiky začínají vznikat až po druhé světové válce. Na řadu přicházejí Jeseníky, Šumava a Orlické hory. Teprve až v roce 1954 dochází k ustavení Horské služby s celorepublikovou působností.

Z novodobých událostí zmiňme ještě rok 2001, kdy dochází ke vzniku občanského sdružení Horské služby v České republice, která je převážně financovaná z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

K horám patří neodmyslitelně také lanovky a lanové dráhy. V České republice jich máme hned několik. Nejstarší lanovka vede například na Sněžku, ta nejdelší vede pro změnu na krušnohorskou Komáří vížku. Pojďme si o těchto dvou skvostech povědět něco blíže.

Nejstarší lanová dráha

Nejstarší česká lanovka zahájila svůj provoz již v roce 1949. Jedná se o sedačkovou lanovku pro dvě osoby. Samotná lanová dráha se sestává ze dvou úseků, které mají jednu společnou mezistanici na Růžové Hoře. Zde se trasa lanové dráhy lomí do pravého úhlu a je zde potřeba přestupovat. Velkou zajímavosti je, že původní projekt kalkuloval s životností lanovky pouze na 16 let. To, že tato lanovka vydržela daleko více let je zázračné a neuvěřitelné. Rekonstrukce lanovky se plánuje již velmi dlouho, první rekonstrukce lanovky byla dokonce připravována na rok 1971. Nyní se však zdá, že velká a nákladná rekonstrukce lanovky je na spadnutí a v roce 2012 by měla proběhnout. Celá rekonstrukce lanovky by měla skončit do června 2014, kdy by měl být zahájen provoz nového zařízení.

Nejdelší lanová dráha

Nejdelší lanovku najdete v Krušných horách. Lanovka vede na Komáří vížku a je dlouhá skoro 2,5 kilometru. Její horní stanice se nachází v nadmořské výšce 808 metrů. Jedná se dvousedačkovou lanovku, která ročně převeze zhruba 40.000 až 50.000 turistů. Lanová dráha vás dopraví z města Krupky na samotný vrchol Komáří vížky, kde se kousíček od stanice nachází krásný Horský hotel s vyhlídkovou restaurací. Za jasného počasí lze z terasy restaurace vidět na vrcholky Krkonoš a jako na dlani zde uvidíte České středohoří. V letním období jsou v této lokalitě perfektní podmínky pro pěší turistiku, cykloturistiku, vyjížďky na koních a paragliding. V zimě jsou pak zde upravené běžecké tratě a sjezdovky.

V českých lesích a hájích leží doslova a do písmeny na zemi značné bohatství, pro které se stačí pouze sehnout. Statistiky čísel vypovídají za vše. V roce 2010 nasbírali občané České republiky hřiby a lesní ovoce za neuvěřitelných 4,37 miliardy korun.

Je to tedy strmý a prudký nárůst, neboť v roce 2009 Češi nasbírali lesní plody pouze za 3,15 miliardy korun. To všechno jsou však statistiky finanční, nyní zkusme převést strohá čísla peněz na čísla hmotnosti. V roce 2010 bylo nasbíráno celkem 39 tisíc tun hlavních lesních plodin, v roce 2009 to bylo pak 27,4 tisíce tun. Jsou to tedy opravdu velká čísla, která jenom potvrzují a dokazují na velké bohatství českých a moravských lesů a hájů.

Co však Češi v lese nejvíce sbírají? Z lesních plodů suverénně vedou houby, kterých se jenom v roce 2010 nasbíralo 25 tisíc tun. Dále pak vévodí borůvky, které jsou tradičně velmi žádaným artiklem zejména v restauracích a cukrárnách. Kdo by nechtěl borůvkové knedlíky či borůvkové koláče. Zde však sběračská vášeň nejvíce překračuje povolené normy a zákony. Hodně lidí totiž zákony nerespektuje a chodí borůvky sbírat i do zakázaných chráněných horských zón a lokalit.

Mezi další lesní plody, které Češi sbírají, pak patří ostružiny, jahody a maliny. Ty však činí pouze zanedbatelné procento z celkového koláče všech nasbíraných lesních plodů.

Češi jsou ve sbíraní lesních plodin evropskou velmocí. Z evropských statistik totiž vyplývá, že Češi patří společně s Ukrajinci a Poláky mezi nejčastější a nejpilnější sběrače lesních plodů. Zdá se tedy, že České republika má stále miliardový lesní poklad, který je volně přístupný pro všechny občany naší republiky. Záleží ovšem také na nás, zda se k lesům a hájům budeme chovat ohleduplně a tento lesní poklad předáme i další generaci po nás.

Zimní střediska v Českých horách už nabízejí dostatečně kvalitní a špičkové služby, které jsou už částečně srovnatelné s těmi v Rakousku nebo v Německu. Pojďme si v krátkosti některá česká zimní střediska představit.

Začněme například v Rokytnici nad Jizerou, kde tamější skiareál je mezi lyžaři velmi populární. Důvodem je jedna z nejdelších českých sjezdovek, která je dlouhá přes tři kilometry. Moderní areál Horní Domky nabízí celkovou roční kapacitu přes 7500 osob za hodinu. K pěknému lyžařskému areálu patří ještě vleky na Studenově. Tato lyžařská lokalita je díky docela mírným a poměrně širokým svahům vhodná zejména pro rodinu s dětmi. Celé místo je navíc situované v nádherné přírodě.

Dalším horkým tipem na sjezdové lyžování je Klínovec. Klínovec je největší lyžařské středisko v Krušných horách a má k dispozici opravdu velké množství kvalitních sjezdovek. Na výběr jsou čtyři červené sjezdovky, šest modrých a jedna černá. Celkově zde funguje dvě lanovky, šest vleků, tři pomy a jeden dětský skipark. Sjezdovky Jáchymovská a Dámská jsou pak vhodné pro příznivce snowboardingu. Navíc ve zdejším snowparku je U-rampa, která je zařazena do kategorie Super Pipe. Skiareály v Klínovci jsou také z 80 procent uměle zasněžovány.

Pokud bydlíte v Praze, tak vězte, že nejbližší lyžařský areál od hlavního města je v Monínci, což je místo, které je od Prahy vzdálené zhruba 80 kilometrů. Nejsou tu sice k dispozici horská panoramata, ale červené sjezdovky o délce 1200 a 600 metrů nejsou rozhodně k zahození. Navíc je tady ještě modrá sjezdovka o dálce 170 metrů, která bude ideální pro malé děti a začínající lyžaře. Pro děti je tu ještě k dispozici výukové hřiště, tubingová dráha a pojízdný koberec, který měří 90 metrů.

Všechna zimní střediska jsou na turisty připravená, takže nezbývá, než jejich nabídky využít.