Turistické zajímavosti – málo známé Tiské skály

Tiské skály tvoří krajinu plnou fantazie jež tvoří malebné pískovcové městečko na okraji Labských pískovců v obci Tisá na Děčínsku. Tiské skály jsou ojedinělé svou rozlohou i rozličností skalních útvarů.

V 19. století bylo toto místo považováno jako divoký labyrint skal, kam nikdo nevstoupil. Vypráví se zde pověst o francouzském šlechtici Leduguinovi a zlých skřítcích. Ti bránili každému, kdo na toto území chtěl vstoupit bez doprovodu průvodce. Zákaz vstupu bez průvodce byl zrušen s ustanovením republiky v roce 1918.
Tiské stěny jsou od r.1996 přírodní památkou na ploše 100 hektarů. Území to sice není nikterak velké, ale jeho architektura je tak dokonalá a různorodá, že patří k nejkrásnějším pískovcovým komplexům celé České tabule.

Každý milovník skal a skalnatých útvarů musí alespoň jednou zavítat do romantického kraje Labských pískovců. Budete nadšeni krásou a tajuplností těchto skal, kdy se můžete nechat unést prapodivnými tvary, které Vám připomínají podoby obličejů, zvířat a jiných útvarů. Při procházením tímto skalnatým městečkem můžete nechat plynout svoji fantazii a jemný světlý písek Vám jen vytváří nádherný kontrast mezi nebem a zemí.
Návštěva samotných Tiských skal připomíná prohlídku rozlehlého hradu. Platí se zde vstupné a trasa vede po přesně vyznačených stezkách. Tiské stěny jsou rozdělené na prohlídkové okruhy Velké a Malé stěny.

V blízkosti Tiských stěn se nalézá mnoho dalších turisticky atraktivních lokalit. Jedná se například o vesnici Sněžník, vesnici Ostrov, rozhlednu na hoře Děčínský Sněžník, největší stolové hoře České republiky. Pískovcové skalní útvary najdeme nejen v Tisé, ale také poblíž obcí Libouchec a Rájec. Místní skalní věže jsou vynikajícím terénem pro horolezce a jsou často vyhledávány i zahraničními turisty.

Výlet za nejstaršími stromy

Mnoho lidí miluje stromy, rádi se na ně dívají, rádi je objímají.Dobrým tipem na víkend je udělat si výlet autem za starými stromy. Dlouhověkost stromů zdaleka překoná lidský život. V naší republice se věk nejstarších stromů odhaduje na 800 let. Odjakživa byly staré stromy uctívány a chráněny. Mezi ty nejstarší stromy patří Karlova Lípa v Klokočově, v Jiřicích. Tato lípa je vysoká přes 20 metrů, její obvod měří 812 centimetrů a její stáří se odhaduje na 700 let. O této lípě se traduje i pověst, že ji kdysi chtěli dřevorubci pokácet, jakmile ale do ní řízli pilou, začala téct z lípy krev, a tak ji nechali být. Dalším starým stromem v naší zemi je Žižkův dub, který je v Náměšti nad Oslavou.

V době, kdy na naší planetě byly ještě dinosauři, vyrostl jehličnatý strom, zvaný Wollemia nobilis neboli borovice osinatá. O tomto druhu stromů, který byl nalezen v Austrálii, se myslelo, že vyhynul před 90 milióny lety. Původně pochází ze Severní Ameriky. Tyto stromy byly nalezeny ve zkamenělinách a rostly na nepřístupném místě. To nepřístupné místo je obrovská rokle, která je skrytá před větrem i před požáry, má vysokou kyselost půdy, vlhkost, a zároveň chudou půdu na živiny. I z tohoto důvodu zřejmě přežili tolik změn, a i proto jich je v této rokli větší množství, s největší pravděpodobností i geneticky stejných stromů. Ve světě jsou stromy, jejichž kořeny jsou staré 8000 let, jedná se o smrky, které jsou údajně první, které rostly po skončení doby ledové. Právě její konec a teplejší počasí pomohlo těmto původně keřům, vyrůst ve velké stromy. Kořeny těchto smrků jsou staré tisíce let, kmeny ale pouhé stovky.

Adršpašské skály

Adršpašské skály patří k nejnavštěvovanějším skalním městům v České republice, neboť je to unikátní místo nejenom u nás, ale také v celé Evropě. Celá oblast je naprosto ojedinělá a jedinečná. Vysoké a štíhlé skalní věže jsou vyšší než místní stromy, takže je patrné, kdo je naprostým králem celé oblasti. Ano, jsou to štíhlé pískovcové věže, které vnikly v dávné geologické minulosti země.

Každá pískovcová věž má přitom své originální jméno, které je vyznačené na tabulkách. Všechna jména jsou samozřejmě lidským dílem fantazie a bohaté představivosti. Při prohlídce těchto přírodních skvostů tak můžete potkat Krakonošův zub nebo Krakonošovo piáno či Cukrovarský komín. Dále zde najdeme Homolí cukru, Svatováclavskou korunu, Sloní hlavy i Krakonošovou stoličku. Vedle tabulek se jmény skal si můžeme ještě na některých skalách povšimnout, že mají vyryté letopočty. Ty pocházejí většinou z 18. století, kdy se v těchto místech schovávali v neklidných válečných dobách lidé z vesnic. Adršpašské skály však vedle vysokých pískovcových věží mohou nabídnout i dvě romantická jezírky a dva vodopády.

Opravdovým a dobrodružným zážitkem je také plavba na pramici po Adršpašském jezírku, což je umělá vodní nádrž, která je ze všech stran dokonale sevřená skalními stěnami.

K Adršpašským skálám se vážou také různé skazky a pověry. Podle místní tradice hlídá posvátný klid skal a lesů důstojná Lesní paní. Tahle pohádková bytost však vždycky byla mírumilovná a bezkonfliktní. Přijíždějícím lidem v zásadě neubližovala, zasahovala pouze tehdy, když se lidé chovali v jejím revíru příliš hlučně a neurvale. V takových chvílích dokázala zle postrašit. I když Lesní paní neexistuje, stále platí, že v Adršpašských skalách se turisté chovají tiše a ohleduplně ke krásné přírodě, která je v těchto končinách opravdu čarovně krásná.