Tiské skály jsou bludiště pro chodce a lezce, ne pro kočárky

Tiské skály leží u obce Tisá nad Děčínem, v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, a na rozdíl od nedalekého Pravčického převisu je mnoho turistů nezná. Pískovcové skalní město s úzkými uličkami a skalními věžemi se dá obejít za pár hodin. Pro rodinu s malými dětmi, které už chodí, je to skvělý cíl. S kočárkem nebo vozíkem ale většinu okruhu neprojedete.

Co vás ve skalách čeká

Skalní město tvoří dvě části, Velké a Malé Tiské stěny. Značené okruhy vedou mezi skalami tvarovanými větrem a vodou, kolem útvarů, které místní pojmenovali podle podoby se zvířaty a postavami. Z vyhlídek na skalách je výhled na náhorní plošinu směrem ke Krušným horám a Děčínskému Sněžníku.

Okruh je spíše krátký, ale cesta se kroutí, stoupá po schodech a prochází úzkými průrvami, takže čas strávený uvnitř bývá delší, než napovídá vzdálenost.

Komu výlet sedne

Dětem od zhruba předškolního věku, které mají rády hledání průchodů a lezení po kamenech. Tisá je pro ně přirozené hřiště a okruh je dost krátký, aby nezačaly fňukat.

Fotografům, kteří ocení měkké světlo pozdního odpoledne na pískovcových stěnách. Rodinám nebo párům, kteří chtějí víkendový den doplnit kratší procházkou a odpoledne vyrazit dál, třeba na rozhlednu na Děčínském Sněžníku nebo k Ostrovu u Tisé, kde jsou další skalní útvary.

Horolezcům. Tiské stěny patří k tradičním lezeckým terénům, pískovcové lezení má ale svá pravidla, o kterých píšeme níže.

Kdy a pro koho raději ne

S kočárkem a pro lidi na invalidním vozíku je terén nevhodný: schody, písek, kořeny a průchody, kterými se dospělý protáhne bokem. Nosítko na zádech funguje lépe, i když v nejužších místech budete muset dávat pozor na hlavu dítěte.

Za mokra a v zimě, kdy jsou kameny a schody namrzlé, je chůze kluzká. Lidem se závratí mohou být nepříjemné okraje vyhlídek, kde zábradlí není všude. A kdo hledá klid, měl by se vyhnout slunným víkendům v sezoně, kdy se v úzkých uličkách tvoří fronty.

Rizika, na která upozornit děti

Pískovec je měkký a drolí se. Děti lákají vyšší stupně a římsy, sestup z nich je ale vždy těžší než výstup. Domluvte se dopředu, kam lézt smí a kam ne, a mějte je v úzkých místech na dohled. Za deště stéká písek z hran a podrážky ztrácejí přilnavost.

Okraje vyhlídek bývají zaoblené a nezajištěné. Na fotku si nesedejte na samou hranu.

Pískovcové lezení podle pravidel

Lezení na pískovci se řídí pravidly, která v Česku vydává horolezecký svaz a správa chráněné oblasti. Pískovec se nesmí poškozovat kovovými pomůckami, magnézium je obvykle zakázané a lézt se smí jen za sucha, protože mokrý kámen ztrácí pevnost. Některé skály mohou být sezonně uzavřené kvůli hnízdění ptáků.

Kdo s lezením na pískovci začíná, měl by jít s někým zkušeným nebo s oddílem. Jištění na pískovci se liší od lezení na žule či vápenci a chyba v něm má vážné následky.

Zdroje

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Labské pískovce
• Český horolezecký svaz