Druhy lesů napoví, kam na výlet a kdy raději jinam

Rozdělení na listnatý a jehličnatý les je pro výlet málo. Bučina v říjnu, smrková monokultura po vichřici a lužní les v červenci jsou tři úplně odlišné zážitky, i když na mapě vypadají stejně zeleně. Když víte, jaký les vás čeká, odhadnete světlo, vlhkost, hmyz i to, jestli cesta nebude zatarasená. Podle toho se dá rozhodnout, kam vyrazit s dětmi, kam za houbami a kam se v určitou dobu raději nehrnout.

Bučiny a smíšené lesy sednou skoro každému

Buk tvoří vysoký, světlý les s malým podrostem, takže je v něm vidět daleko a chodí se snadno. Smíšený les s bukem, javorem, jedlí a smrkem bývá pestrý a odolnější vůči suchu i škůdcům.

Na jaře, než se olistí koruny, kvetou na zemi sasanky a dymnivky. Na podzim se bučiny barví do měděné a patří k nejfotogeničtějším místům v zemi. Hodí se pro rodiny i pro delší túry. Pozor jen za silného větru, staré stromy občas shazují suché větve.

Smrčina: stín, houby a padlé kmeny

Smrkové porosty vysázené v řadách mají své příznivce. V létě v nich bývá chladno, rostou v nich hřiby a vůně jehličí je silná. Jinak jsou ale tmavé a jednotvárné.

V posledních letech je zasáhlo sucho a kůrovec. Kde probíhá těžba, bývají cesty uzavřené, rozježděné technikou nebo zavalené. Suché smrky padají i za mírného větru, takže v takovém lese se při vichřici nechodí vůbec. Před výletem do oblasti s rozsáhlou kalamitou si ověřte uzavírky u správce lesa.

Lužní les na jaře ano, v červenci spíš ne

Lužní lesy podél velkých řek, typicky na soutoku Moravy a Dyje nebo kolem dolního toku Labe, se pravidelně zaplavují. Duby, jasany a topoly v nich dorůstají obřích rozměrů a na jaře koberec medvědího česneku a bledule vytváří jedinečnou scenérii.

Od pozdního jara však po rozlivech přicházejí komáři v množství, které výlet zkazí i otrlým. Kdo chce lužní les zažít v létě, volí ráno, repelent a dlouhé rukávy. Po povodních bývají cesty ještě týdny bahnité.

Borový les na písku

Bory rostou na chudých, suchých půdách, třeba na Kokořínsku, v okolí Doks nebo na Třeboňsku. Jsou prosluněné, voní pryskyřicí a v nich se dobře chodí i po dešti, protože písek rychle vsakuje vodu.

V horkém létě je naopak jejich slabinou požár. Suché jehličí chytne od nedopalku. Při vyhlášeném nebezpečí požárů platí zákaz kouření a rozdělávání ohně v lese i v jeho blízkosti a některé oblasti se uzavírají úplně.

Horské a rašelinné lesy jen po cestě

Na hřebenech hor roste nízký, větrem pokřivený smrk a kleč, na rašeliništích podmáčené smrčiny a blatka. Tyto lesy patří k nejcitlivějším. Mimo povalové chodníky se v nich nechodí jednak kvůli ochraně přírody, jednak proto, že rašelina může být hluboká. Hodí se pro trpělivé chodce, kteří chtějí vidět něco výjimečného, ne pro rychlý okruh s kočárkem.

Zákon lesy dělí ještě jinak

Zákon o lesích rozlišuje lesy hospodářské, ochranné a lesy zvláštního určení. Ochranné lesy chrání svahy, prameny nebo horní hranici lesa a hospodaří se v nich šetrně. Mezi lesy zvláštního určení patří například příměstské a lázeňské lesy, kde má přednost rekreace.

Pro návštěvníka z toho plyne jednoduchá rada. V příměstských a lázeňských lesích čekejte upravené cesty, lavičky a hodně lidí. V hospodářském lese počítejte s těžbou a klidem. Vstup do lesa je v Česku volný ve všech kategoriích, pokud ho vlastník nebo orgán ochrany přírody na konkrétním místě neomezí.

Zdroje

• Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích
• Ministerstvo zemědělství ČR
• Ústav pro hospodářskou úpravu lesů