Je Horská služba jen parta dobrovolníků? Dávno už ne

Mnoho lidí si Horskou službu představuje jako pár nadšenců na lyžích, kteří čas od času svezou zraněného na saních. Ten obraz odpovídá jejím začátkům, ne dnešku. Z dobrovolné sousedské výpomoci se postupně stala organizace s profesionálním jádrem, dispečinkem a pevným místem v záchranném systému. Kolem její historie i současnosti koluje několik omylů, které se vyplatí uvést na pravou míru, protože ovlivňují, jak se lidé na horách chovají.

Omyl první: vznikla až po válce

Kořeny sahají hlouběji. Organizovaná pomoc v horách se v českých zemích začala formovat v meziválečném období a Horská služba se obvykle hlásí k polovině 30. let a ke Krkonoším. Tehdy šlo o lyžaře a turisty, kteří znali terén a dobrovolně vyráželi pro ztracené nebo zraněné.

Po válce se činnost rozšířila do dalších pohoří a dostala pevnější organizaci, výcvik i jednotné vybavení. Dnešní podoba je výsledkem desítek let, během nichž se z party místních stala služba s pravidly a odpovědností.

Jen dobrovolníci? Ne, kombinace obou

Základ tvoří profesionální záchranáři, kteří drží služby na stanicích. Vedle nich působí dobrovolníci, bez nichž by se v sezoně a při velkých pátracích akcích pokrytí hor neudrželo. Obě skupiny procházejí výcvikem ve zdravotní první pomoci, pohybu v náročném terénu a práci s technikou. Dobrovolník tedy neznamená laik.

„V létě nemají co dělat“

Zásahů v teplé části roku přibývá. Turisté si podvrtnou kotník na kamenité cestě, cyklisté padají na sjezdech, lidé podcení bouřku nebo teplo a zkolabují. Horská služba v létě vyjíždí k úrazům, pátrá po pohřešovaných a stará se o prevenci.

K méně viditelné práci patří informační služba o podmínkách na horách a v Krkonoších i lavinová předpověď. Tyčové značení zimních cest, které ukazuje směr v mlze a vánici, je také výsledkem dlouhodobé péče o bezpečnost.

Omyl o záchraně zadarmo

Pravidla úhrady se vyvíjejí a liší se podle situace i podle země. V Česku zásah tradičně nesl stát a zdravotní pojištění, u zjevně lehkomyslného chování se však mluví o přenesení nákladů na viníka. Aktuální stav si ověřte před cestou.

V Alpách, na Slovensku i v dalších horských zemích bývá záchrana, a hlavně vrtulník, zpoplatněná částkami, které bez pojištění zatíží rozpočet na roky. Cestovní pojištění s krytím horské záchrany a transportu se proto vyplatí i na krátký lyžařský výjezd.

Na horách se nevolá jen 112

Číslo 112 funguje všude a operátor vás přepojí. Horská služba má ale vlastní tísňovou linku 1210, která vás spojí přímo s jejím dispečinkem. Ten zná terén, chaty i obvyklé trasy a dokáže rychleji rozhodnout, odkud vyrazit. Při vážném zranění je samozřejmě na místě i zdravotnická záchranná služba na čísle 155.

Před voláním si zjistěte, kde přesně jste. Číslo tyče zimního značení, název rozcestníku nebo souřadnice z telefonu zkrátí pátrání o celé minuty.

Rozhodnutí jít zůstává na vás

Horská služba informuje o počasí, lavinách a uzavřených cestách, výlet za nikoho neplánuje. Když vyhlásí nepříznivé podmínky, nejde o zákaz, ale o varování od lidí, kteří vědí, jak takové dny končí. Kdo jde i přesto, nese riziko sám a v horším případě zaměstná záchranáře, kteří pak chybějí jinde.

Můj tip: Doporučila bych uložit si číslo 1210 do telefonu ještě doma a vedle něj poznámku s pojistkou a číslem asistenční služby. Na hřebeni v mrazu a se zmrzlými prsty se nic dohledává špatně. Stačí to udělat jednou a máte to na všechny další výlety.

Zdroje

• Horská služba ČR
• Ministerstvo vnitra ČR, integrovaný záchranný systém