Co stihnete v Lužických horách za jeden podzimní den?

Za podzimní den stihnete jeden vrchol s rozhlednou, jednu zříceninu a procházku obcí s podstávkovými domy. Víc ne, pokud nechcete běhat. Lužické hory jsou nejsevernější pohoří Čech, rozlohou malé, ale s hustou sítí cest a spoustou míst, která svádějí k přeplněnému plánu. Na ilustrační výpravě dvou kamarádek je vidět, kde se den láme.

Původní plán byl na tři dny

Eva a Lucie, obě běžně zdatné chodkyně, si na říjnovou sobotu sepsaly Jedlovou, Tolštejn, Luž, Studenec, Krompach a ještě přehradu v Kytlicích. Na mapě to vypadalo jako rozumný okruh, protože místa leží blízko sebe.

Po přepočtu na skutečnou chůzi vyšlo přes třicet kilometrů s mnoha stoupáními. V říjnu se navíc stmívá kolem šesté a v lese ještě dřív. Plán se smrštil na polovinu a ukázalo se, že to byla správná volba.

Ráno vlakem na nádraží uprostřed lesa

Kamarádky přijíždějí vlakem na zastávku Jedlová. Je to jedno z mála nádraží v Česku, které stojí v lese daleko od vesnice, a slouží hlavně turistům. Odtud vede značená cesta rovnou do kopce.

Vlak má v Lužických horách velkou výhodu. Nemusíte se vracet k autu, takže výlet může začít na jednom místě a skončit jinde. Tratě z Děčína a z Liberce se tu kříží a spoje navazují rozumně, o víkendu je ale dobré mít v telefonu jízdní řád i pro zpáteční cestu.

Jedlová a Tolštejn zaberou dopoledne

Výstup na Jedlovou (774 m) trvá zhruba hodinu. Kamenná rozhledna na vrcholu nabízí za dobré viditelnosti pohled do Německa, na Ještěd i na České středohoří. U chaty pod vrcholem si kamarádky dávají první přestávku.

Sestup vede k Tolštejnu, zřícenině hradu na skalnatém ostrohu nad Jiřetínem. Zbytky zdí a skalní terasy jsou volně přístupné a výhled z nich patří k nejhezčím v celém pohoří. Je poledne a zhruba třetina plánované vzdálenosti za nimi.

Odpoledne v Jiřetíně pod Jedlovou

Pod hradem leží Jiřetín, malé hornické město s barokní křížovou cestou na kopci nad náměstím. V okolí se kdysi těžilo stříbro a ve stráni nad obcí najdete zpřístupněnou štolu. Kamarádky projdou křížovou cestu, posedí na náměstí a obejdou obec po roubených domech.

Právě tady vidí první podstávkové domy, typické pro Lužici a Šluknovsko. Horní patro nese dřevěná konstrukce oblouků a sloupků, která stojí kolem přízemní roubené světnice a chrání ji před otřesy tkalcovských stavů. Řada těchto domů je památkově chráněná.

Co zbylo na příště

Luž, nejvyšší vrchol pohoří na hranici s Německem, a Hvozd s rozhlednou na hřebeni zůstávají na další návštěvu. Stejně tak Krompach a Horní Světlá, kde stojí podstávkové domy v celých řadách, a rozhledna Studenec u Kytlic.

Kdyby je kamarádky do soboty přidaly, sestupovaly by za tmy po kořenech a kamenech. Takhle odjíždějí odpoledním vlakem, spokojené a s chutí se vrátit.

Rady pro vlastní plánování

Počítejte v Lužických horách s nižší rychlostí, než naznačuje vzdálenost. Terén je kopcovitý, cesty kamenité a krátká stoupání se sčítají. Pro jeden den volte vrchol, zříceninu nebo skalní útvar a jednu obec, nic víc.

Na podzim vyrážejte co nejdřív ráno. Mlha v údolích bývá do dopoledne hustá, zato z rozhleden pak vidíte nad bílou peřinou. Podstávkové domy jsou obvykle soukromé a obydlené, takže je obdivujte z cesty a nevstupujte na zahrady. V chráněné krajinné oblasti se držte značených tras, zvlášť na pískovcových skalách, kde se snadno sklouzne.

Zdroje

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Lužické hory
• Národní památkový ústav