Co v Krkonoších turisté nejčastěji podceňují?

Nejčastěji počasí na hřebeni a vzdálenosti mezi boudami. V Peci pod Sněžkou může být příjemných dvacet stupňů a o tisíc výškových metrů výš fouká tak, že se nedá stát. Krkonoše jsou nejvyšší pohoří v Česku a hřebeny leží nad hranicí lesa, kde se vítr nemá o co zastavit. Většina zbytečných zásahů Horské služby začíná u několika rozšířených představ.

Sněžka není nedělní procházka

Na vrchol Sněžky (1603 m) vede několik značených cest a v létě po nich stoupají stovky lidí v teniskách. Za pěkného dne to opravdu zvládne skoro každý. Jenže horní část výstupu je kamenitá a otevřená a mlha tu dokáže během půl hodiny snížit viditelnost na pár metrů.

Trasa Obřím dolem je strmá a delší, než vypadá. Kdo v ní stoupá po obědě, často sestupuje za tmy. Na Sněžku vyrazte dopoledne, s bundou a vodou, a sledujte předpověď větru, nejen srážek.

„Dolů pojedeme lanovkou“

Na tom se dá postavit výlet jen s rezervou. Lanová dráha na Sněžku při silném větru nejezdí a takových dní je na hřebeni dost. Lidé, kteří vyšli nahoru s tím, že se svezou, pak scházejí unavení a po nejbližší cestě, ne po té, kterou plánovali.

Počítejte vždy s variantou sestupu po svých. Lanovku berte jako bonus, ne jako jistotu.

Sníh tu nekončí s březnem

V karech a na závětrných svazích se sněhová pole drží hluboko do jara a v některých letech i do začátku léta. V zimě a na jaře jsou v Krkonoších laviny reálným nebezpečím, lavinová předpověď tu není formalita. Část hřebenových cest se v zimě uzavírá a vedou jen tyčovým značením vyznačené zimní trasy.

V dubnu proto platí podobná pravidla jako v únoru. Pevná obuv, informace o uzavírkách a respekt k zákazovým tabulím.

V národním parku nejde chodit kudy chcete

Krkonošský národní park existuje od roku 1963 a je rozdělený do zón s různou úrovní ochrany. V nejcennějších částech, tedy na hřebenech, v karech a na rašeliništích, smíte chodit jen po značených cestách. Tundra s klečí a rašelinou je extrémně křehká a jedno sešlápnutí místo zarůstá roky.

Stanovat a táborit mimo vyhrazená místa se v parku nesmí, na kole se jezdí jen po vyznačených cyklotrasách a psi patří na vodítko. Pravidla platí i pro drony, jejichž provoz je v parku omezený.

Hřeben vypadá jako rovina, ale nechodí se po něm rychle

Z dálky působí krkonošské hřebeny jako náhorní plošina. Ve skutečnosti cesty vedou po kamenech, chodnících z velkých kamenných ploten a místy po stupních, takže tempo bývá pomalejší než v nížině. Vzdálenost mezi Luční boudou, Špindlerovou boudou a Labskou boudou vypadá na mapě malá, ve větru a mlze se ale táhne.

Plánujte čas podle terénu, ne podle kilometrů. A občerstvení na boudách nemusí mít otevřeno každý den.

U pramene Labe čeká studánka, ne řeka

Kdo jde k prameni Labe s představou bystřiny, bývá zklamaný. Pramen je symbolicky upravená studánka na Labské louce se znaky měst, kterými řeka protéká. Mnohem silnější zážitek nabízí o kus dál Labský vodopád a pohled do Labského dolu. Spojte obojí do jednoho okruhu a pramen berte jako zastávku, ne jako cíl dne.

Časté otázky

Kdy je v Krkonoších nejméně lidí?

Mimo letní prázdniny a vánoční svátky, nejlépe v pracovní dny září a října. Ráno do devíti hodin bývají i nejvytíženější cesty na Sněžku téměř prázdné. O prodloužených víkendech počítejte s plnými parkovišti v Peci i ve Špindlerově Mlýně.

Můžu na hřebeni přejít do Polska?

Ano, hranice vede po hřebeni a turistické cesty ji běžně překračují. Česko i Polsko jsou v schengenském prostoru, kontroly na hranici nejsou. Na polské straně platí pravidla Karkonoského národního parku, která jsou podobně přísná.

Kde zjistím aktuální stav cest a počasí?

Informace o uzavírkách vydává Správa KRNAP, o podmínkách na horách a lavinách Horská služba. Předpověď pro horské oblasti zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav. Podívejte se večer předem i ráno před odchodem.

Zdroje

• Správa Krkonošského národního parku
• Český hydrometeorologický ústav