Jak naplánovat víkend v Jizerských horách bez zbytečných přejezdů

Nejvíc času v Jizerských horách lidé ztratí přejížděním autem mezi Bedřichovem, Josefovým Dolem a Jizerkou. Pohoří je přitom kompaktní a s jednou základnou a dvěma dobře poskládanými okruhy uvidíte to podstatné. Jak to vypadá v praxi, ukáže ilustrační víkend jedné rodiny. Postavy jsou vymyšlené, místa skutečná.

Výchozí situace

Petra a Martin jedou v pátek večer z Prahy s desetiletou dcerou. Chtějí vidět rozhlednu, přehradu a něco „opravdu horského“, nechtějí trávit sobotu v autě. Dcera ujde po rovině kolem dvanácti kilometrů, do kopce méně.

Původní plán vypadal jako seznam lákadel z internetu: Smrk, Štěpánka, přehrada Souš, Jizerka, Ještěd. Na mapě to ale znamenalo pět různých parkovišť a přejezdy přes celé pohoří. Ještěd navíc do Jizerských hor nepatří, leží na samostatném hřbetu u Liberce.

Rozhodnutí číslo jedna: jedno místo na spaní

Rodina zvolí Bedřichov. Je dostupný z Liberce i Jablonce, vede tudy hodně značených cest a v zimě i Jizerská magistrála pro běžkaře. Auto zůstane dva dny stát.

Obecně platí, že základnu vybíráte podle toho, co chcete vidět. Bedřichov a Janov se hodí pro centrální část a přehrady, Kořenov a Harrachov pro Jizerku a východ, Hejnice a Lázně Libverda pro severní stranu se Smrkem a strmými údolími.

Sobota: přehrada a rozhledna

Dopoledne vede trasa od bedřichovské přehrady lesními cestami k rozhledně Královka. Výstup je mírný a výhled za jasného dne sahá přes hřebeny do dálky. Odpoledne se rodina vrací jinou cestou přes rašelinné louky a končí znovu u vody.

Celkem jde o vzdálenost, kterou desetileté dítě zvládne s přestávkami. Klíčové je, že se okruh dá kdykoli zkrátit, protože hustá síť cest umožňuje odbočit zpátky do Bedřichova.

Neděle: Jizerka a rašeliniště

V neděli se jede jen jednou, a to na Jizerku. Osada s roztroušenými chalupami leží v otevřeném údolí a působí spíš seversky než česky. Odtud vede výstup na Bukovec, čedičový vrch s kamenným mořem a rozhledem, a procházka kolem rašelinišť v údolí Jizerky.

Tady se ukáže, proč se vyplatí nespěchat. Rašeliniště jsou chráněná a vede se po nich jen po vyznačených cestách, zato nabízejí krajinu, kterou jinde v Česku hledáte těžko. Po obědě rodina odjíždí domů bez pocitu, že něco zmeškala.

Jeden hlavní cíl denně stačí

Dva okruhy denně nepotřebujete. Jeden hlavní cíl a jedna kratší zastávka obvykle stačí, zvlášť s dětmi. Počítejte s tím, že na hřebenech je chladněji a větrněji než v podhůří, a počasí se mění rychle, takže bunda patří do batohu i v létě.

Smrk, nejvyšší hora české části pohoří, a dramatická údolí na severní straně si nechte na samostatný výlet z Hejnic. Spojit je s Jizerkou v jednom dni znamená hodiny za volantem. A u nejoblíbenějších parkovišť počítejte o víkendech s plnou kapacitou už dopoledne.

Časté otázky

Jsou Jizerské hory vhodné pro kočárek?

Částečně ano. Kolem bedřichovské přehrady a po širokých lesních cestách v centrální části se s terénním kočárkem projedete bez potíží. Kamenité stezky na vrcholy a povalové chodníky na rašeliništích se pro kočárek nehodí, tam je lepší nosítko.

Kdy je nejlepší doba na návštěvu?

Na pěší turistiku se nejlépe hodí konec léta a září, kdy je méně hmyzu a stabilnější počasí. V zimě jsou Jizerské hory rájem běžkařů. Jaro bývá na hřebenech dlouho mokré a se zbytky sněhu až do května.

Dá se dojet veřejnou dopravou?

Ano. Do Liberce a Jablonce nad Nisou jezdí vlaky i autobusy, odtud pokračují linky do Bedřichova a dalších obcí. Do Kořenova vede železnice přes Tanvald, na Jizerku je to odtud několik kilometrů pěšky. O víkendech mimo sezonu si ověřte jízdní řád předem.

Zdroje

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Jizerské hory
• Turistické mapy Klubu českých turistů