Proč se na Šumavě vyplatí plánovat podle zón národního parku

Protože na Šumavě neplatí jedna pravidla pro celé území. Národní park je rozdělený do zón a podle nich se liší, kam smíte vkročit mimo cestu, kudy vede cyklotrasa a kde je dovoleno přespat. Kdo plánuje podle obrázků z internetu a ne podle mapy zón, často na místě zjistí, že polovina plánu nejde. Ilustrační příběh dvojice, která na Šumavu jede poprvé, ukáže, jak se z původní představy stane funkční plán.

Představa: stan u řeky a kola na hřebeni

Jakub a Klára mají tři dny v srpnu. Chtějí spát ve stanu u Vltavy, na kolech projet hřeben u hranice, vyfotit ledovcové jezero za úsvitu a jeden den si odpočinout v pralese. Postavy jsou vymyšlené, situace je typická.

Šumava je od roku 1991 národním parkem a s bavorským parkem na druhé straně hranice tvoří jedno z největších souvislých zalesněných území ve střední Evropě. Chráněná krajinná oblast kolem parku vznikla už v roce 1963. Obě úrovně ochrany mají vlastní pravidla a dvojice musí vědět, ve které z nich se právě nachází.

Stan u řeky padá jako první

Volné táboření je v národním parku zakázané. Stan u Vltavy by znamenal pokutu a narušení břehů, které jsou citlivé na sešlapání. Park ale nabízí nouzová nocležiště, vyznačená místa pro jednu noc s malým stanem, určená pěším a cyklistům na přechodu.

Jakub a Klára si nakonec rozdělí noci. Dvě stráví v kempu nebo penzionu v obci, jednu na nouzovém nocležišti, které si předem najdou na mapě parku. Pravidla tam jsou přísná, oheň zakázaný a počet stanů omezený.

Kola jen po vyznačených trasách

Na kole se v parku jezdí výhradně po vyznačených cyklotrasách a vybraných cestách. Hřebenová partie u hranice leží v nejpřísněji chráněných částech, kam cyklisté nesmějí a kam se i pěšky chodí jen po určených stezkách. Některé z nich jsou otevřené sezonně nebo v určených hodinách, aby nerušily tetřeva a další citlivé druhy.

Dvojice proto přeplánuje kola na síť asfaltových a štěrkových cest mezi Kvildou, Modravou a Srním. Ty patří k nejkrásnějším cyklotrasám v Česku a vedou údolími s rašeliništi a horskými loukami. Na vrchol Plechý, nejvyšší bod české Šumavy, se vydají pěšky jindy.

Jezero za úsvitu ano, ale jiné

Ledovcová jezera na Šumavě jsou několik, mezi nejznámější patří Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské a Laka. Liší se přístupností: k některým vede cesta otevřená po celý den, k jiným se smí jen po určené trase nebo s omezením. Úsvit u jezera předpokládá noc poblíž, a tedy ubytování v legální vzdálenosti.

Klára vybere jezero, ke kterému vede ranní cesta z obce s penzionem. Vstává ve čtyři, ale na místě je sama a smí tam být.

Den v pralese

Boubínský prales leží v chráněné krajinné oblasti mimo národní park a patří k nejstarším chráněným lesním územím u nás. Do jádra rezervace se nevstupuje, kolem vede okružní stezka, ze které jsou vidět staleté buky, smrky a jedle i padlé kmeny ponechané přírodě. Pro odpočinkový den je ideální.

Mapa zón jako první krok přípravy

Před cestou si stáhněte mapu zón a návštěvní pravidla od Správy parku a projděte s nimi trasu. Hledejte tři informace: kde smíte mimo cesty, kde smíte s kolem a kde smíte přespat. Zbytek plánu se skládá snadno.

Počítejte i s tím, že rozsáhlé plochy na hřebenech zasáhl kůrovec. Suché porosty se tu často nechávají přirozenému vývoji, což je záměr, ne zanedbání. Za silného větru do nich nechoďte. A v srpnu se vyplatí vyrážet ráno, oblíbená parkoviště na Modravě a Kvildě se plní brzy.

Zdroje

• Správa Národního parku Šumava
• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR