Lesní bylinky v kosmetice: kdy domácí macerát dává smysl

Rozdíl mezi bylinkou v čaji a bylinkou na kůži je větší, než se zdá. Co sníte, projde trávením, kdežto výluh na pokožce působí přímo a některé rostliny po něm na slunci reagují skvrnami nebo pálením. Lesní a luční byliny se do domácí kosmetiky hodí, pokud víte, kterou sbíráte, kde ji smíte trhat a pro jakou kůži je.

Kdy domácí bylinková kosmetika dává smysl

Nejlépe obstojí jednoduché přípravky. Olejový macerát, kdy bylinu necháte několik týdnů louhovat v rostlinném oleji, slouží jako masážní olej nebo základ mastičky na suchou kůži. Odvar z kopřivy nebo březových listů se používá na oplach vlasů. Do koupele se přidávají smrkové výhonky nebo lipový květ kvůli vůni.

Smysl to má pro lidi se zdravou nebo suchou pokožkou, kteří chtějí jednoduchou péči bez parfemace a baví je sběr a příprava. Očekávejte příjemný pocit a vůni, ne léčebný účinek.

Které rostliny z lesa a jeho okrajů se používají

Na pasekách a okrajích lesa roste třezalka, řebříček, jitrocel nebo kopřiva. V lese samotném se sbírají mladé výhonky smrku a jedle, listy břízy a na jaře medvědí česnek. Šípky a lipový květ najdete spíš na mezích a v alejích.

Každá z nich má svá úskalí. Třezalka zvyšuje citlivost kůže na slunce, takže macerát z ní na den u vody nepatří. Řebříček patří mezi hvězdnicovité, na které bývají lidé alergičtí. Smrkové výhonky trhejte střídmě a jen z více stromků, ať jim neubíráte růst.

Kdy raději ne

Při ekzému, akné v zánětlivé fázi, na otevřených ranách a podrážděné kůži domácí výluhy nepoužívejte. Nejsou sterilní a mohou obsahovat látky, které zánět zhorší. Totéž platí u malých dětí, v těhotenství a při kojení, kdy se vyplatí probrat jakoukoli bylinnou péči s lékařem.

Opatrnost potřebují i alergici na pyly. Kdo reaguje na pelyněk nebo ambrozii, může mít potíže s heřmánkem, řebříčkem i arnikou.

A pozor na záměnu. Medvědí česnek se plete s konvalinkou a ocúnem, které jsou jedovaté. Pokud si rostlinou nejste jistí, nesbírejte ji.

Co v lese trhat nesmíte

Arnika horská, dřív oblíbená v mastech, patří mezi zvláště chráněné rostliny a ve volné přírodě se sbírat nesmí. Chráněné jsou i další druhy, například některé hořce nebo vstavače. V národních parcích, přírodních rezervacích a dalších zvláště chráněných územích platí pro sběr přísnější pravidla, často úplný zákaz mimo cesty.

Mimo chráněná území smíte v lese sbírat rostliny pro vlastní potřebu. Netrhejte u silnic, na postřikovaných polích a tam, kde venčí psy.

Jak připravit macerát, aby se nezkazil

Bylinu nejdřív nechte zavadnout nebo usušit, čerstvá rostlina obsahuje vodu a olej s ní snadno plesniví. Používejte čisté, suché sklenice a olej, který dobře snáší skladování. Hotový macerát přeceďte, uchovávejte v temnu a chladu a při změně vůně nebo zákalu ho vyhoďte.

Každý nový přípravek nejdřív vyzkoušejte na malém místě, například na vnitřní straně předloktí, a počkejte den nebo dva. Zarudnutí, svědění nebo pupínky znamenají konec pokusu.

Esenciální oleje jsou jiná kategorie. Jsou mnohonásobně koncentrovanější než macerát a neředěné na kůži nepatří.

Dárek pro kamarádku, nebo prodej na trhu

Darovat sklenici mastičky blízkým je v pořádku, pokud jim řeknete, z čeho je. Prodej je jiná věc. Kosmetiku na trh smí uvést jen ten, kdo má zpracované hodnocení bezpečnosti a přípravek oznámí v evropském registru kosmetiky podle nařízení o kosmetických přípravcích. Na řemeslné trhy proto domácí výroba bez těchto kroků nepatří, i kdyby byla sebelepší.

Můj tip: Doporučila bych začít jediným olejovým macerátem z jedné rostliny, kterou bezpečně poznáte, třeba z lipového květu nebo smrkových výhonků. Když ho pár týdnů používáte bez potíží, víte o své kůži víc než po namíchání pěti bylin najednou. Teprve pak má smysl přidávat další.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Nařízení (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích
• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR