Proč se Krušné hory po letech kyselých dešťů znovu zelenají

Kdo dnes přijede na Klínovec nebo do okolí Božího Daru, těžko uvěří, že v osmdesátých letech vypadaly hřebeny jako pustina se suchými kmeny. Krušné hory se zelenají hlavně proto, že z elektráren pod nimi přestalo proudit takové množství síry. Pomohla i výsadba odolnějších dřevin a trpělivá práce lesníků. Celý příběh je dobře čitelný v krajině, když víte, kam se dívat.

Hřbet s prudkým českým svahem

Krušné hory tvoří dlouhý hřbet podél hranice se Saskem. Z české strany se zvedají strmě, místy o stovky metrů nad pánví, zatímco do Německa se svažují pozvolna. Nahoře se rozkládá náhorní plošina s loukami, rašeliništi a horskými obcemi.

Nejvyšším vrcholem je Klínovec (1244 m) nad Božím Darem, který se uvádí jako nejvýše položené město ve střední Evropě. Podnebí je drsné, zimy dlouhé a vítr silný, což se na lesích podepsalo dávno před průmyslem.

Co lesy zabilo

Pod horami leží hnědouhelná pánev s elektrárnami a chemickým průmyslem. Desítky let z komínů unikal oxid siřičitý, který se v ovzduší měnil na kyselinu a padal s deštěm, mlhou a námrazou. Při zimních inverzích se znečištěný vzduch držel ve výšce hřebenů celé dny.

Smrky, které tu tvořily většinu lesa, ztrácely jehličí a hynuly na velkých plochách. Okyselená půda přišla o živiny, takže ani nová výsadba se zpočátku nedařila. Výsledkem byly holiny, které se zapsaly do paměti celé generace.

Obrat přišel s odsířením

V devadesátých letech se elektrárny odsířily a část provozů skončila. Množství síry v ovzduší kleslo zásadně a během několika let se zastavilo masové odumírání stromů. Lesníci mezitím vápnili půdu, aby zmírnili její kyselost, a vysazovali nové porosty.

Krajina se ale nezotavuje přes noc. Půda si nese zátěž dlouho a lesy jsou mladé, stejnověké a citlivé na sucho, vítr a škůdce.

Náhradní dřeviny a jejich nástupci

Do holin se nejprve sázely dřeviny, které exhalace snášely lépe. Typický byl smrk pichlavý pocházející ze Severní Ameriky, dále bříza, jeřáb a modřín. Splnily úkol: zakryly půdu a vytvořily mikroklima pro další generaci lesa.

Dnes se tyto porosty postupně přestavují. Lesníci do nich doplňují buk, jedli, javor a smrk ztepilý, aby vznikl smíšený les blízký původnímu. Při procházce poznáte starší náhradní porosty podle stříbřitě modravého jehličí a pravidelných řad.

Druhá vrstva krajiny: hornictví

Krušné hory dostaly jméno podle rudy a těžba je formovala celá staletí. Stříbro, cín a později uran zanechaly stopy v podobě štol, odvalů, vodních příkopů i celých hornických měst. Hornický region Krušnohoří byl v roce 2019 zapsán společně se saskou stranou na Seznam světového dědictví UNESCO.

Na české straně k němu patří mimo jiné Jáchymov, krajina kolem Božího Daru a Horní Blatné a hornická oblast Krupky.

Kde obě období uvidíte vlastníma očima

Z rozhledny na Klínovci přehlédnete mladé lesy a za dobré viditelnosti i pánev pod horami. Okolí Božího Daru nabízí rašeliniště s naučnou stezkou a stopy rýžování cínu. Nad Krupkou stojí Komáří vížka, odkud je vidět strmý zlom hor do pánve. Kdo projde náhorní plošinu pozorně, najde vedle sebe náhradní smrky, nové bučiny i pařezy z dob kalamity.

Časté otázky

Hodí se Krušné hory na běžky?

Ano, náhorní plošina je pro běžkaře jako stvořená. Mírné stoupání, dlouhé trasy a obvykle spolehlivý sníh nabízí okolí Božího Daru, Klínovce i východnější části hor. Upravované stopy vedou často i přes hranici do Saska.

Je bezpečné chodit v okolí Jáchymova kvůli uranu?

Běžná turistika po značených cestách riziko nepředstavuje. Nebezpečné jsou staré štoly a důlní díla, do kterých se nesmí vstupovat kvůli zřícení i plynům. Prohlídky hornických památek probíhají jen s průvodcem na zajištěných místech.

Jak se do Krušných hor dostat bez auta?

Veřejnou dopravou se tam dostanete dobře. Na hřeben vedou malebné lokální železnice, například z Mostu na Moldavu nebo z Chomutova do Vejprt, a na Boží Dar jezdí autobusy z Karlových Varů. Mimo sezonu bývají spoje řidší, proto si je ověřte v aktuálním jízdním řádu.

Zdroje

• Ministerstvo životního prostředí ČR
• Národní památkový ústav