Adršpašské skály

Adršpašské skály patří k nejnavštěvovanějším skalním městům v České republice, neboť je to unikátní místo nejenom u nás, ale také v celé Evropě. Celá oblast je naprosto ojedinělá a jedinečná. Vysoké a štíhlé skalní věže jsou vyšší než místní stromy, takže je patrné, kdo je naprostým králem celé oblasti. Ano, jsou to štíhlé pískovcové věže, které vnikly v dávné geologické minulosti země.

Každá pískovcová věž má přitom své originální jméno, které je vyznačené na tabulkách. Všechna jména jsou samozřejmě lidským dílem fantazie a bohaté představivosti. Při prohlídce těchto přírodních skvostů tak můžete potkat Krakonošův zub nebo Krakonošovo piáno či Cukrovarský komín. Dále zde najdeme Homolí cukru, Svatováclavskou korunu, Sloní hlavy i Krakonošovou stoličku. Vedle tabulek se jmény skal si můžeme ještě na některých skalách povšimnout, že mají vyryté letopočty. Ty pocházejí většinou z 18. století, kdy se v těchto místech schovávali v neklidných válečných dobách lidé z vesnic. Adršpašské skály však vedle vysokých pískovcových věží mohou nabídnout i dvě romantická jezírky a dva vodopády.

Opravdovým a dobrodružným zážitkem je také plavba na pramici po Adršpašském jezírku, což je umělá vodní nádrž, která je ze všech stran dokonale sevřená skalními stěnami.

K Adršpašským skálám se vážou také různé skazky a pověry. Podle místní tradice hlídá posvátný klid skal a lesů důstojná Lesní paní. Tahle pohádková bytost však vždycky byla mírumilovná a bezkonfliktní. Přijíždějícím lidem v zásadě neubližovala, zasahovala pouze tehdy, když se lidé chovali v jejím revíru příliš hlučně a neurvale. V takových chvílích dokázala zle postrašit. I když Lesní paní neexistuje, stále platí, že v Adršpašských skalách se turisté chovají tiše a ohleduplně ke krásné přírodě, která je v těchto končinách opravdu čarovně krásná.   

Boubínský prales

Boubínský prales leží na Šumavě a je jedním z nejznámějších pralesů na území České republiky. Výjimečnost Boubínského pralesa si všimli už naší předkové, neboť už v roce 1858 se stal přírodní rezervací. Stalo se to na popud vimperského nadlesního Josefa Johna, který na tento přírodní skvost upozornil tehdejšího majitele panství Adolfa Josefa Schwarzenberga. Pan Schwarzenberg nadlesního Johna vyslyšel a nechal část lesa vyčlenit jako rezervaci.

Od této doby sice uplynulo hodně vod, nicméně rezervace tohoto cenného místa byla několikrát potvrzena. V čem je však Boubínský prales tak výjimečný? Celý prales se nachází v nadmořské výšce 940 až 1120 metrů a nejstarší exempláře stromů dosahují tři sta až čtyři sta let. Velmi zajímavé jsou například staré stromy s neobvyklými deformacemi nebo stromy stojící na tzv. Chůdových kořenech. Jelikož se jedná o velmi cennou přírodní lokalitu, byla zde v roce 1979 zřízena 3,8 kilometrů dlouhá naučná stezka s osmi poučnými zastávkami.

Boubínský prales je součástí mohutné hory Boubín, která měří 1362 metrů a jedná se o čtvrtou nejvyšší horu české části Šumavy. Tahle mohutná hora je z velké části zalesněna smrkovými porosty. Vedle smrků však tu a tam rovněž narazíte na buky, javory a jedle. Výborně se zde daří jelení zvěři. Hora Boubín je také ideálním místem pro pěší výšlap až na samotný vrchol, kde na vás čeká nová rozhledna.

Se zajímavosti Boubínského pralesa je nutno ještě zmínit jeden strom, kterému se říkalo Král smrků. Tento Král smrků totiž měřil 57,2 metrů a jeho stáří bylo 440 let. Mluvíme o něm bohužel v minulém čase, neboť v roce 1970 ho přemohla silná vichřice.

Boubínský prales určitě stojí za návštěvu, neboť procházka mezi mohutnými a vzrostlými stromy, které hodně pamatují, je vskutku nádherný a povznášející zážitek.

Český les

Český les je členitá vrchovina, která se nachází v jihozápadních Čechách, u samých hranic s Německem. Český les je součásti Šumavské oblasti. Nejvyšší horou celé oblasti je Čerchov, která měří 1042 metrů. Typickým rysem Českého lesa jsou jeho ploché hřbety a rozlehlá mělká údolí.

Celý ráz této v minulosti dosti nepřístupné krajiny je do značné míry podobný Šumavě. Celé území Českého lesa je protkáno lesními porosty. Původní lesy jsou jedlobučiny, které později vystřídaly smrkové lesy, které v současnosti převažují. Výchozími místy pro návštěvu Českého lesa jsou města a obce Rozvadov, Poběžovice, Tachov, Přimda a Klenčí pod Čerchovem.

Klima zdejších hor odpovídá horám podobného typu. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 4,5–7 °C.

Český les má za sebou velmi pohnuté dějiny. Po druhé světové válce bylo totiž celé území prakticky vysídleno a po roce 1948 se stala celá oblast z větší částí nedostupnou. Pro samotnou přírodu tato izolace byla samozřejmě velmi prospěšná, neboť přírodě masová turistika a cestovní ruch příliš nesvědčí a neprospívá. Současnost Českého lesa je však už úplně jiná než byla před čtyřiceti nebo třiceti roky. V současné době je celá oblast veřejnosti zcela přístupná, zvláště je ideálním místem pro pěší turistiku. Celá oblast má totiž velké množství turistických značených i neznačených cest. Rovněž lyžaři si mohou v těchto končinách České republiky přijít na své. Za příznivých sněhových podmínek jsou zde krásné a dobře přístupné terény pro vyznavače sjezdového lyžování. Zázemí samozřejmě není ještě na takové špičkové úrovni jako v Krkonoších nebo v Jizerských horách, ale postupně vznikají nová a nová zimní střediska a ubytovny. Český les skýtá do budoucna perspektivní vyhlídky na pěknou turistickou oblast, která bude lákavá pro mnoho tuzemských turistů.

Dějiny horské služby

Horská služba se v posledních letech stává neocenitelnou součástí každého většího zimního střediska. Jaká je však historie této organizace v České republice?

První údaje o organizované záchranné akci máme ze zimy roku 1900. Celá akce se tehdy uskutečnila v Krkonoších. Dalším významným mezníkem v historii horské služby je datum 24. březen roku 1913. V tento den totiž zahynuli v Krkonoších dva běžkaři při závodě v běhu na 50 kilometrů. Šlo o sportovce Bohumila Hanče a jeho kamaráda Václava Vrbatu. Ve velmi nepříznivých podmínkách Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, i když věděl, že může přijít o svůj vlastní život. Tento hrdinný čin byl pak posouzen jako zásadní čin v pomoci člověka člověku v horách. Tento den byl pak vybrán jako Den Horské služby v České republice.

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století dochází k prudkému rozvoji lyžařství v českých zemích. Přibývá i návštěvníků hor, kteří vyjíždění na hory především lyžovat. S větším počtem turistů se však zvyšuje i počet úrazů.

Nejprve byli v poskytování první pomoci v horách školeni místní hasiči. K hasičům se později připojili i členové místních spolků zimních sportů a dobrovolníci z řad místních občanů. Všichni tito pomocníci byli dobrými a zkušenými znalci hor, chybělo jim však jednotné vedení.

Vše se změnilo před zimou v roce 1934. V té době vznikl v Krkonoších první samostatný záchranný sbor, který měl šest oddílů. Jejich práce se osvědčila, takže v květnu roku 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších.

Ostatní záchranářské spolky v jiných oblastech republiky začínají vznikat až po druhé světové válce. Na řadu přicházejí Jeseníky, Šumava a Orlické hory. Teprve až v roce 1954 dochází k ustavení Horské služby s celorepublikovou působností.

Z novodobých událostí zmiňme ještě rok 2001, kdy dochází ke vzniku občanského sdružení Horské služby v České republice, která je převážně financovaná z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

Druhy lesů

Lesy patří neodmyslitelně k životě na této modré planetě. Lesy také najdete v různých podobách skoro po celém světě, neboť představují pro život na zemi důležité a unikátní ekosystémy. Z posledních čísel vyplývá, že pokrývají asi dvacet procent povrchu souše, což je přibližně asi 3 866 milionů hektarů. V České republice pokrývají lesy třetinu území, což je v rámci Evropské unie vysoké číslo. Více lesů v celé Evropě má pouze Finsko, Švédsko a Rakousko.

Česká republika byla na lesy bohatá již v dávné minulosti. Dříve na území našeho státu pokrývaly listnaté a smíšené lesy. Tyto druhy lesů byly rozšířeny od britských ostrovů až po jižní část Uralu. Těmto typům lesů většinou vyhovuje dostatečné množství srážek po celý rok a mírné teploty.

V současné době na území naší republiky tvoří z velké části většinu našich lesních porostů kulturní lesy. Jedná se o 59 procent. Nejčastěji se jedná o smrky, duby a buky. Stromy byly však často vysázeny v nepřirozených podmínkách, a tak mnohde obtížněji rostou a rychleji podléhají nemocem a škůdcům. Vedle kulturních lesů najdeme v naší zemi i lesy teplomilné, lužní, borové lesy, bučiny a jedlobučiny, horské smrčiny a nejvyšší partie hor. Kde takové lesy najdeme?

Tak nejznámější lužní les najdeme například v Litovelském Pomoraví. Na borové lesy zase pro změnu narazíte, když se budete toulat na levém břehu řeky Labe mezi Poděbrady, Nymburkem, Sadskou a Lysou nad Labem. Horské smrčiny pak rostou ve vysokých partiích Šumavy.

Česká republika je tedy na lesy velmi bohatá, takže bychom měli tento zelený poklad pečlivě a důkladně chránit, aby tady zůstal i dalším generacím. Lesy totiž produkují kyslík a vážou oxid uhličitý. Dále pak chrání půdu před větrnou a vodní erozí a v neposlední řadě velkou měrou snižují znečištění vody a půdy.